Metody na nápravu zraku vychází hlavně z různých veřejně dostupných zdrojů, částečně z dílny Dr. Batese a M. Norbekova,  jeho spolupracovníků,  žáků a žákyň (Tichanovský, Tolčinskaja, Fotina aj). Norbekov čerpal z vlastních experimentů a výzkumů, ze súfijských,  jógínských pramenů a prací Dr. Batese z první poloviny 20. století.  Americký autor Lieberman mě nijak neoslovil, ale to je věc osobního pohledu.

Teorie je jasná, cvičení se sice na první pohled v detailech liší, ale v principu všechna fungují stejně. Každý si dle založení najde tu svoji cestu. Náprava zraku trvá maximálně 40 dnů. S lehkou nadsázkou lze říci, že mimo chybějícího oka dokáže napravit téměř všechny oční vady. 

Co je základem uvedených metod?

Cvičení má dvě složky:

klasické cvičení očí formou tréninku okohybných svalů, akomodace oční bulvou právě pomocí okohybných svalů, působení proměnlivých intenzit světla - otužování oka a                  h l a v n ě  psychická cvičení relaxace a vizualizace. Je to obrácení klasického schematu: stane se něco, co si přeji - uvěřím - mám radost na: mám radost - věřím - stane se něco, co si přeji.

Říkáte si, kecá nám tu blbosti, to nejde! Ale jde. Klasická jóga to zná, moderní věda to dobře ví. Jedná se o propojení obličejových svalů a mozku, máme-li radost, dostanou obličejové svaly pokyn k úsměvu. V čem je naše výhoda? V tom, že obličejové svaly vůlí donutíme k umělému úsměvu a když se o tom příslušná mozková centra dozví, tak si řeknou: "hele, ten blbec se směje". Mozek dá pokyn a nálada je výborná. Zkuste si to, tlemit se do zrcadla tak 3 minuty s širokým úsměvem, jak prosté a jak účinné. Další důležitou součástí výroby dobré nálady je postoj vítěze. Vítěz je vzpřímený, s hlavou vztyčenou, s přímým pohledem a už zmíněným úsměvem. Opět funguje zpětná vazba s mozkem a nálada jde ještě víc vzhůru. Když se teď díváme na svět jako vítězové a vládci, tak se nám v naší děravé paměti velice dobře vybavují vzpomínky na naše hvězdné okamžiky, kdy jsme byli neskutečně šťastní. Co se teď děje? Nálada letí nahoru jako rtuť v teploměru ponořeného do horkého čaje...Když jsme ve velice dobré náladě, už pevně věříme, my vítězové, už víme, že začínáme vidět stále lépe a lépe a můžeme přistoupit k vlastnímu cvičení.

Kontrolní otázka:  Sami si odpovězte, kolik okolo sebe denně potkáváte vítězů? 

Poznámka pro fňukaly: Nic hezkého se vám v životě nestalo? Chudáčku! A už se v duchu tetelíte: "heč, jsem výjimečný, na mě ten Jirka nemá, budu se belhat  celý život v brýlích, budu hezky nešťastný, nemocný, krpatý, neúspěšný a můžu si pořád hezky fňukat a skuhrat, že za všechno mohou ti druzí, kiš, kiš". Tak to ne, můj milý, i na to mám recept: Náš mozek je sice ta neúžasnější věc, co známe, ale jeho podvědomá a často i vědomá část není schopna rozlišit mezi realitou a smyšlenkou. Použijme fantazii, představujme si svůj největší sen, v barvách, se zvuky, s vůněmi, s dotyky. Mozku je to šumafuk, že se celá věc odehrává jen pod lebečními kostmi...Kdo má fantazii hodně chudou, může si představit to klasické české: "aby mu to prase chcíplo"...Když mu to zvedne náladu, tak proč ne. Dalším cvičením z toho rychle vyroste.

 Cvičení je zároveň test lidské lenosti, kdo není schopen si pro sebe a své zdraví si denně vyhradit 15 - 25 minut na cvičení, má smůlu.  Výmluvy, že brýle jsou součástí osobnosti,  jsou pitomosti, které obrýleným mrzáčkům nakukali mazaní obchodníci s optikou nebo jiní ze stáda obrýlenců. Chceme-li něco vykonat, je třeba mít vnitřní motivaci. Vnější motivace je je jako smrad, po chvíli vyvane a není po ní ani stopy. Žádný guru ani kouč  jí nám do hlavy nenasadí, to můžeme udělat jenom my sami.

Metoda je obecně určena pro celé tělo, protože nelze  bez následků oddělit jednotlivé orgány od zbytku těla (gilotina atd.). Takže pomocí pár cviků se dá uzdravit a omladit i člověk téměř na umření. Například takové mizení jizev uvádí mého známého kožního odborníka v úžas. Normální je být absolutně zdravý a jde to, věřte mi. Kdo nezvládne cvičení, ke kterému je potřeba jen pohnout zadkem a trochu mozkovými závity, má  s m ů l u.

Armáda lenochů vždycky byla, je a bude, což také znamená, že chronicky nemocní, chudí a nerealizovaní lidé vždy byli, jsou a budou.

Drazí mí, mnozí lidé jsou po mnohá léta nemocní ne kvůli tomu, že by byli lékaři a medicína špatní, ale protože si života a zdraví cení ze všeho na světě nejméně - zvláště když to mají.

I když se nemoc objeví, lidé se nepřestávají chovat jako úplní blbci (odpusťte mi tu upřímnost)! Myslí si, že jiní zemřou, ale oni budou ještě žít nejméně sto let. Budou smrdět na téhle planetě a ničit ekologii. Myslíte, že někdo přemýšlí jinak?

Dobrá, musím se vás tedy na něco zeptat.

Povězte mi, prosím, kdy se vydáte k zubaři? Když se vám začne drolit zub, ale ještě nebolí nebo až když začne bolet? Odpověděli jste? Ale zuby přeci nebolí jen tak z ničeho nic. Aby vás začal bolet, musíte si kaz v něm pěstovat nejméně pět let, dokud ho karies úplně nerozežere.

Bolely vás aspoň jednou v životě zuby? Ano? O čem je tedy řeč?! Co se od vás dá očekávat? Jaký máte vztah ke svému zdraví?!

Jak to tak vypadá, nemocní nechodí k lékaři kvůli zdraví, ale aby se zbavili bolesti a nepohodlí! A největší skupina lidí, respektive dav, přemýšlí stejným způsobem jako vy! Vždycky máte šanci vyčlenit se z davu, musíte jenom chtít!

 Praví Lidé jsou zdraví, téměř stále příjemně naladěni, sebevědomí a harmoničtí a všestranně úspěšní, jsou to ti, kteří si život užívají plnými doušky a dělají vždy to, co oni sami považují za správné. Manipulace a vydírání všeho druhu na ně nemá žádný vliv. Při ohrožení sebe a svých blízkých  jednají s vždy maximální efektivitou a naprosto bez jakýchkoliv ohledů.

 To ale nemusí nikdo organizovat, praví Lidé se mezi sebou velice rychle poznají.

Kontakt:
Jiří Kolumberský dočasně do 15.8.2013 Na Farkáně III 4/167 150 00 Praha 5	Mobil:    +420 775613125       E-mail: info@kolumber.com Skype: Kolumbersky