Dech

1.      Dýchání představuje rytmus tvého života. Budeš procvičovat správné dýchání, dokud ti to nebude správné dýchat.

2.      Budeš dýchat v rytmu svého života, nikoli v rozporu s nim. Nebudeš svému tělu vnucovat dýchání. Tvé tělo ti samo ukáže správný způsob dýchání a ty se mu poddáš.

3.      Při klidném a hlubokém nadechnutí cítíš, jak do tebe proudí kosmická energie. Při klidném a dlou­hém výdechu zaznamenáš, jak se tvůj duch i tělo naplňuji kosmickou silou. To znamená, že když kosmická energie pronikne hluboko do tvého těla, začnou v tobě sílit nevyužité síly.

4.      Kdo má strach, dýchá povrchně a krátce. Kdo je silný, dýchá uvolněně  a zhluboka.

5.      Naplníš-li tělo kosmickou energií, pocítíš životní centrum pod pupkem.

6.      Naplníš-li ducha a city kosmickou energií, pocítíš životní centrum v prodloužené míše ve výši úst.

7.      Naplníš-li nemocný tělesný bod léčivou kosmickém silou, usměrni dech k tomuto bodu a představ si, že se tento bod jejím   působením zahřívá a léčí.

8.      Správným dýcháním navodíš harmonií v sobě a ve svém životě, protože všechno živé ve vesmíru dýchá.

9.      Při ofenzívě zaútočíš s výdechem. Při nádechu jsi zranitelný.

10.  Dýchání je nástroj imaginační síly a jeho pomocí pronikáš ke svému podvědomí.

11.  Když máš strach, silně vydechni. Když se zlobíš, vydechni zlost prudce ze svého těla. Potřebuješ-li sílu a soustředění, získáš je silnými a hlubokými nádechy.

 

Napětí a uvolnění

1.      Napětí samo o sobě unavuje. Uvolnění samo o sobě Tě stojí sílu. Stimul spočívá ve vyrovnávání mezi napětím a uvolněním.

2.      Napětí a uvolnění i pohyb a nehybnost jsou přirozenými životními rytmy  stejné jako den a   noc, přiliv a odliv, nádech a výdech.

3.      Když se nadechneš, vzniká napětí a energie. Když vydechneš, uvolníš se tím, že veškeré napětí a energii nasměruješ na jednu věc.

4.      Při vyrovnávání mezí napětím a uvolněním vzniká pohyb. Tvůj celý život je pohyb. Pohybuj se směrem vpřed, je-li správné pohybovat se právě tímto směrem. Pohybuj se směrem vzad, je-li lepší, abys ustoupil.

5.      Budeš se cvičit v nehybnosti, bude-li lepší se nehýbat, přemýšlet a ve stavu uvolnění nahromadit nové síly. Tak se vyhneš veškerému spěchu a nenecháš si ničím a nikým vnucovat žádný rytmus,

6.      Existují tři prvky uvolnění: správné držení těla, klidné dýcháni a správně myšlení. Počínej si následujícím způsobem, dokud nepřestaneš přemýšlet a neuvolníš se v mimorozumovém stavu:

·        Zaujmi správnou pozicí při sezení – hlavu mírně nakloněnou, rovná záda, zavřené oči.

·        Nechej poklesnout ramena a zcela se uvolni.

·        Naprosto klidně vdechuj a dlouze vydechuj. Uvolni se pomocí této vsugerované představy: „Jsem naprosto klidný a uvolněný“

7.      Pří uvolnění se od všeho odpoutej. Odpoutej se od těla. Odpoutej se od všech myšlenek, Nebudeš nic chtít ani očekávat.

8.      Až se uvolníš, silné vydechni a otevři oči.

9.      Stav napětí a uvolnění poznáš jen tehdy, když je budeš každý den procvičovat, dokud se nesta­nou tvou neodmyslitelnou součásti.

 

Cesta do podvědomí

1.      Celý tvůj život určují tři základní předpoklady:

·        To, co je v tobě, když se narodíš;

·        to. Jak tě druzi lidé naprogramuji výchovou podle svých představ;

·        to, jak se ty sám naprogramuješ podle svých vlastních záměrů.

2.      Ovládacím ústrojím tvého myšlení a chování Je tvé podvědomí. Žiješ tak, jak je naprogramováno.

3.      Nástrojem pro naprogramováni podvědomí je součinnost mezí tvým vědomým myšlením a tvým podvědomím,

4.      Je-li tato součinnost harmonická, jedná podle svých představ. Není-li harmonický, narušují tvůj život neustálé konflikty.

5.      Konflikty vznikají tehdy, když své potřeby a přání nerealizuješ, nýbrž skrýváš a potlačuješ.

6.      Všechno, co potlačuješ, se vymyká tvé vědomé kontrole. Tak vzniká nevyřešený konflikt, kterým podvědomí překáží tvému myšlení a jednání.

7.      Je-li tvoje podvědomí určováno programem tvé předchozí výchovy, zabraňují měřítka jiných lidi naplnění tvých vlastních potřeb.

8.      Výchovné zábrany, které máš zakotvené v podvědomí, nemůžeš nahradit vědomou vůli, nýbrž trpělivým programováním podvědomí svou vlast­ní alternativou. Výchozím bodem prosazení této alternativy je rozhodnutí, že se budeš vychovávat sám.

9.      Svého podvědomí dosáhneš tím, že budeš usilovně myslet na to, čeho chceš dosáhnout - a to tak dlouho, než to bude v tobě zakotveno silněji než všechno ostatní, co ti brání Jednat tak, jak chceš.

10.  Jsi takový, jak dokážeš myslet, a budeš takový, jak dokážeš myslet v budoucnu. Jednou tvoje podvědomí začne fungovat Jako převodové ústrojí a tvé myšlení se automaticky odrazí v konkrétních činech.

11.  Podvědomí naprogramuješ ve stavu uvolnění. Relaxace dosáhneš uvolněným chováním na klidném místě, pravidelným hlubokým dýcháním a sou­středěním na své niterné Já.

12.  Uvolněným chováním, dýcháním a soustředěním na své vnitřní Já vystoupíš z životního rytmu, který ti vnucují jiní lidé, a začneš žít v rytmu, který dokonale odpovídá právě tobě.

13.  Tvé podvědomí žádné programování nehodnotí, ale reaguje na ně. Pokud ho neprogramuješ svými vlastními představami, dělají to jiní lidé podle svých představ.

14.  Budeš-li neustále myslet na obavy, převede tvé podvědomí strach do tvého jednání. Jestliže ale budeš mít neustále na mysli: „Ať se stane cokoli, zvládnu to," bude podvědomí motivovat tvé konání vírou v konečný úspěch.

15.  Budeš procvičovat podvědomí vším, nač myslíš. Zapochybuješ-li však, musíš nahradit tuto pochybnost vírou, že můžeš dosáhnout všeho a tuto náhradu budeš používat do doby, než tvá víra bude silnější než všechny pochybnosti.

16.  Tvoje víra v sebe je nesmazatelně naprogramována v tvém podvědomí. Na víru v sebe ovšem jenom nemyslíš, ale také ji cítíš a spojuješ ji v duchu se silou své fantazie.

17.  Používej svou fantazii k tomu, aby ve tvém podvědomí předjímal úspěšný výsledek tvého konání přesně podle principu: „Jestli duch zvítězí, následuje ho tělo samo od sebe."

18.  Síla podvědomí potřebuje soulad mezi tvým Já, jehož prostřednictvím vědomě myslíš a rozhoduješ, a podvědomým Já, které řídí tvé konání.

19.  Jestliže tvé vědomé Já rozhodlo, nebude už žádné myšlení narušovat podvědomé vykonání daného činu.

20.  Nikdy nezapomeň, že každé konání podléhá principu procvičování, který zní: „To, co chceš umět a čeho chceš dosáhnout, musíš krok za krokem vylepšovat svými činy tak dlouho, dokud vše nebude probíhat naprosto automaticky podle tvé představy."

21.  To znamená, že při plánování a rozhodování myslíš, ale při konání jednáš ve víře v úspěch, aniž by ti v tom mohla zabránit jakákoli pochybnost či myšlenka na ni.

 

 

Meditace  

1.      Svým myšlením poznáš, kdo jsi, co chceš a jak toho chceš dosáhnout. Naprogramováním podvědomí určuješ své jednání. Meditováním navodíš velkou jednotu mezi sebou a vesmírem.

2.      Toto jsou tři světy, v nichž žiješ:

·        svět, který nosíš v sobě, ve své nezaměnitelné jedinečnosti;

·        svět, který sdílíš s ostatními lidmi, kteří podporují způsob života podle tvých představ     nebo   ti v něm brání;

·        svět nekonečného vesmíru, jehož univerzálnímu řádu všechno podléhá.

3.      Žij v souladu, nikoli v rozporu s tímto řádem.

4.      Medituj proto, abys mohl existovat v jednotě s univerzálním řádem.

5.      Meditováním se odpoutáváš od světa svého Já a světa ostatních lidí Zde a Nyní a dosahuješ jednoty s nadčasovou nekonečností vesmíru.

6.      Teprve když v sobě spojíš všechny tři světy, budeš žít v harmonii s životem i umíráním.

7.      Při meditování nic nechtěj a záměrně bez jakéhokoli záměru nic neočekávej, dokud se    všechno, co se má stát, nestane samo od sebe.

8.      Každý den budeš hodinu meditovat. Nemedituješ stejně jako ostatní lidé, protože meditace je výhradně tvou osobní zkušeností. Je to cesta k tvému nitru, kterou můžeš projít pouze ty sám svým jedinečným způsobem. Proto také neexistuje žádné správné nebo nesprávné meditování.

9.      Při meditování dodržuj tři relaxační prvky: správné držení těla, klidné dýchání a správné myšlení, a to tak dlouho, dokud se neocitneš ve stavu mimo prostor, čas a rozum.

10.  Zaujmeš správnou polohu: posadíš se s hlavou uvolněně skloněnou, rovnými zády, zavřenýma očima.

11.  Krátkým nádechem se dostaneš do svého tělesného centra pod pupkem a dlouze vydechneš. Uvolníš se pomocí této myšlenky: „Jsem zcela klidný a uvolněný. Od všeho se odpoutávám a zároveň všechno připouštím."

12.  Sedíš vzpřímeně, nohy zkřížené v pololotosovém sedu, levé chodidlo položené na pravém stehně.

13.  Ruce - levá ruka na pravé - leží v klíně. Palce se špičkami lehce dotýkají. Lokty spočívají volně u těla.

14.  Páteř je vzpřímená a mírně natažená.

15.  Všechny myšlenky tě míjejí, až nakonec na nic nemyslíš, nic neočekáváš a po ničem už netoužíš.

16.  Je důležitě, jak medituješ. Na to neexistuje žádný předpis - s výjimkou jediného: musíš meditovat každý den, dokud se tvůj celý život nestane meditací a ty už nebudeš muset meditaci procvičovat.

 

Rozhodování

 

1. Všechno, co děláš, začíná myšlenkou na to, že to dokončíš. I ten nejlepší nápad je k ničemu, pokud ho neuskutečníš. To platí i o rozhodnutí.
2. Pokud se nerozhodneš sám, učiní tak za tebe druzí lidé.
3. Každé správné rozhodnutí má své Nejprve a Potom. Nejprve hledáš odpověď na sedm otázek:

·        Co mluví ve prospěch rozhodnutí?

·        Co mluví proti němu?

·        Čím prospěje ostatním lidem?

·        Čím prospěje tobě?

·        Máš schopnosti, které uskutečnění tvého rozhodnutí vyžaduje?

·        Pokud takové schopnosti dosud nemáš, jak je můžeš získat? Nebo je vynaložená   námaha ve srovnání s výsledkem příliš velká?

·        Jak velké je podstoupené riziko a stojí vůbec za to, abys na ně přistupoval? Pamatuj ale, že dnešní riziko se může už zítra změnit v tvou výhodu.

4. Když jsi rozhodnutí ověřil rozumem, ověř ho i citem. Až ho ověříš citem, prověř ho instinktem. Nakonec si ověř, jestli rozhodnutí odpovídá plánu tvého života a tvým osobním hodnotovým měřítkům.
5. Pokud jsi vše ověřil rozumem, citem a instinktem i s ohledem na plán a měřítka, rozhodni se bez váhání.
6. Rozhoduješ se za sebe, nikoli za druhé lidi. Rozhoduj se sám a nenechávej za sebe rozhodovat ostatní.
7. Bylo-li nějaké rozhodnutí nesprávné, vyvodíš z toho bez váhání důsledky. Je lépe včas uznat chybu, než se v rozporu s prospěšnějším poznáním  hnát do záhuby.
8. Jakmile ses rozhodl, přestaň pochybovat. Musíš být ve shodě se svým rozhodnutím a cele se soustředit na jeho uskutečnění.
9. Než se rozhodneš, přemýšlej. Jakmile se rozhodneš, konej bez pochybovačných myšlenek a naplněn vírou v sebe samu.
10. Musíš se rozhodovat bezvýhradně, ne pouze polovičatě. Je lépe se při rozhodování zmýlit, než se vůbec nerozhodnout.
11. Z chyb svého počínání se totiž můžeš poučit. Nerozhodneš-li se ze strachu, nacvičuješ tím útěk před rozhodováním.
12. Po rozhodnutí poneseš odpovědnost. Neexistuje žádná omluva, svalování vlny na někoho jiného nebo hledání kompromisu. Rozhodnutí je buď správné, nebo nesprávné.
13. Hodnotu svého rozhodnutí nebudeš poměřovat ničím jiným než výsledkem. Rozhodnutí bylo správné jen tehdy, odpovídá-li výsledek zamýšlenému cíli. Cíl určuješ ty sám, nikdo jiný.
14. Sám rozhoduješ o tom. kdy nastal správný okamžik k rozhodnutí.
15. Správný okamžik nastal, když víš všechno, co máš vědět. a víra v úspěch je dostatečné silná na to, abys mohl rozhodnutí úspěšně realizovat.
16. Nebudeš se rozhodovat z netrpělivosti, strachu nebo proto, že tě k tomu nutí jiní lidé. Je lépe se něčeho vzdát, než se nechat nutit nebo vydírat.
17. Rozhodování je klíčem v manipulační hře živo­ta. Abys mohl ovlivnit protivníka, rozhodneš za něho dříve, než to stačí udělat sám. Chtějí-li jiní lidé tebou manipulovat, pokoušejí se tě přimět k rozhodnutí dříve, než si stačíš promyslet jeho následky.
18. Ty jediný víš, co chceš a potřebuješ. To jsou měřítka, podle kterých uvážíš všechny okolnos­ti, než se rozhodneš. 

 

 

Koncentrace energie

 

1. Ve vesmíru existuje energie, která určuje běh věci a tvůj život. Pokud ji přijmeš, poskytne ti sílu k tomu. abys mohl všeho dosáhnout.
2. Tuto energii v sobě soustředíš dýcháním. Při nádechu proudí do centra tvého těla a hromadí se tam. Při výdechu samovolné uniká, pokud ji nezadržíš.
3. Napojíš-li se koncentrací svých myšlenek a představ na tuto energii, můžeš zaměřit svou největší silu přesné tam, kde to potřebuješ.
4. Princip dokonalého soustředěni lze zformulovat takto: Koncentrace znamená upnout všechny myšlenky, city a síly na to, co konáš Nyní a Zde.
   Koncentrace ti není dána odjakživa. Dennodenně ji musíš procvičovat, dokud tě nebude poslouchat.
5. Soustředíš-li energii, zcela se vyčerpáš. Energie, kterou si zadržíš, ti nepřinese žádný užitek, ba právě naopak - uškodí ti. Jako všechno, co potlačíš.
6. Pokud po soustředěni energie dosáhneš svého cíle, uvolni se. Koncentrace energie totiž podléhá zákonu napětí a uvolnění.

 

Plánování

1. Všechno, čeho chceš dosáhnout, potřebuje nejprve konkrétní cil a potom konkrétní plán postupu, podle něhož krok za krokem dosáhneš vytčeného výsledku.
2. Výsledek můžeš poměřit šesti způsoby:

·        Jak konkrétní byl cíl a představa toho. Čeho jsi chtěl dosáhnout.

·        Jak jsi odhadl sám sebe a překážky, které stály tvému předsevzetí v cestě.

·        Jak byl tvůj plán dobrý k tomu. abys tyto překážky překonal.

·        Jak silně byly motivy a schopnosti, které jsi mohl při svém jednání využít.

·        Jak byla dobrá tvoje strategie, v jejímž rámci jsi měl ve správnou dobu, na správném místě a správným způsobem nasadit své sily.

·        Jak silná byla tvá víra v sebe sama, která ti pomohla odstranit všechny pochybnosti.

3. Plánovat nějaký záměr znamená stanovit cil a znát kroky k jeho dosažení.
4. Můžeš dosáhnout i tě nejvyšší mety, když si naplánuješ cestu v podobě malých snadných kroků a budeš je trpělivě a houževnatě uskutečňovat.
5. Netrpělivost je největší nepřítel při uskutečňování záměru.
6. Žádný záměr není důležitější než věc, jíž slouží. Záměr je pouze rámcem pro postup, při němž z jednoho kroku logicky vyplývá druhý. Tím, co se při každém kroku naučíš, upřesníš svůj záměr pro následující krok.
7. Je lepší změnit plán, než udělat nesprávný krok, který cíl zpochybní.
8. Je lépe poněkud riskovat, než se spoléhat na neotřesitelnost záměru. Úspěšné jednání potřebuje tvůrčí schopnosti. Kreativita potřebuje svobodu myšleni a ochotu podstupovat rizika.
9. Existují čtyři nejdůležitější předpoklady realizace záměru:
10. vědět o úkolu všechno, co se o něm dá zjistit;
11. co nejvíce vytušit o tom, co se dovědět nemůžeš;
12. správně rozdělit síly;
13. pečlivě připravit jednotlivé náležitosti a správně odhadnout všechny důsledky.
14. Operativní plánování je opak neměnného, jednou provždy daného plánu. Umožňuje ti jednat Zde a Nyní tak, jak to  odpovídá danému momen­tu. Koneckonců rozhoduje vždy kvalita výsledku, nikoli kvalita plánu. Sebelepší plán je nesprávný, nevede-li k plánovanému cíli.
15. Plán ukazuje směr, tvůrčí schopnosti ti ukáží, jak můžeš překonat vše neočekávané.

 

 

Útok a obrana

 

1.      Chceš-li být svobodný, budeš mít nepřátele. Nebudeš-li dělat to. co od tebe ostatní lidé očekávají, budou tě napadat.

2.      Sám nebudeš na nikoho útočit, protože ses oprostil od agrese, kterou bys jinak musel zaměřit proti jiným lidem, aby ses mohl cítit neohrožován.

3.      Nebráníš se proto, abys zvítězil, nýbrž proto, abys chránil svou svobodu. Napadne-li někdo tvou svobodu, budeš odklánět jeho útok tak dlouho stranou, až celá agrese vyzní naprázdno.

4.      Napadne-li někdo tvé city a bude-li mířit na tvou hrdost nebo čest, zůstane tvé srdce lhostejné. Pokud se nebudeš upínat na hrdost ani na čest, nemůže je nikdo zranit.

5.      Jestliže tě někdo bude chtít vydírat, vyzní jeho útok do prázdna, protože jsi ochoten všeho se s lehkým srdcem vzdát. Začneš-li se upínat k jistotě a bezpečí, budeš zranitelný.

6.      Směřuje-li útok na tvé tělo. zneškodni útočníka dříve, než tě stačí poranit. Využiješ své výhody, že jeho zaslepuje agrese, zatímco ty zůstáváš v srdcí lhostejný.

7.      Směřuje-li útok proti tvému životu, znič útočníka dříve, než tě stačí zabít.

8.      Pokud tě útočník svým útokem překvapí, vzdáš se. Když protivník triumfuje, není ostražitý a ty můžeš překvapivě udeřit.

9.      Při obraně neber na nikoho sebemenší ohled. Ten, kdo tě jednou napadl, už nesmí mít možnost učinit tak podruhé.

10. Kdo tě napadne pod ochranou určitě autority, toho vylákáš z davu. Kdo se cítí v davu bezpečný, ponechán sám sobě na pospas je zcela bezmocný.

11. Pokud jsi při nějakém ataku podlehl, necítíš se tak, neboť ani na okamžik o sobe nepochybuješ. Poznáš, co nebylo správné, a poučíš se z toho.

12. Protože se manipulační hra hraje každý den od rána do večera, jsi od rána do večera ostražitý a uvědomuješ si, že v této hře jsou všichni tvými protivníky, protože každý myslí především na získání své vlastní výhody. I v případě, je-li to k tvé škodě. Nejdůležitější není to, jak se chráníš, mnohem důležitější je to, že jsi kdykoli připraven chránit se.

13. Když tě protivník poníží, nepocítíš žádnou nenávist. Tvé srdce je lhostejné, tvé Já nemá žádné omezení. Je-li tvé Já neomezené, nemáš hrdost ani čest. věrnost, rozpaky, zábrany nebo jakoukoli jinou vlastnost, jež by tě znevýhodňoval.

14. Postrádáš-li jakákoli omezení, nemůže tě nic zasáhnout. Upínáš-li se na své Já, jsi zranitelný. Oprostíš-li se od svého Já, to bude pružné a může se vyhýbat nechtěným změnám.

15. Nejsilnější obranou je tvoje vnitřní síla.

16. Ať už útočíš nebo se bráníš, soustřeď na to veškerou svou energii. Nezaváhej, aby se tvůj protivník nemohl připravit, naznač úder vlevo, ale udeř vpravo. Předstírej porážku a zároveň prudce zaútoč.

17. K tomu, aby ses ubránil jakémukoli útoku, musíš natrénovat:

·        rozhodnost v myšlení:

·        svobodu pocitů;

·        silu úderů pěsti i chodidel:

·        pohyblivost těla. abys mohl kroužit kolem svého protivníka a on tak nikdy   nevěděl, kdy a kde narazí na tvou účinnou obranu.

18. Nejsi-li rozhodný a dobře připravený chránit svou svobodu všemi prostředky, bude lépe, když přiznáš porážku dříve, než protivník zaútočí. Přiznáš-li sám porážku, nikdo nad tebou nezvítězil. Ponecháš si iniciativu rozhodováni, zmnožíš své síly a využiješ výhodu toho, že tě protivník podceňuje.

19. Když přiznáš porážku, aniž jsi využil šanci na obranu, a sám se vzdáš, musíš si pak položit otázku: „Co je smyslem mého života?"

20. Je lhostejně, odvracíš-li útok slovy nebo fyzicky - obojí začíná rozhodnutím tvého myšleni.

21. Odvrátíš-li útok jen polovičatě, povzbuzuješ protivníka k dalšímu útoku.

22. Slovnímu útoku čelíš - v závislosti na konkrétní situací - sedmi možnými způsoby:

·        Mlčíš a uvolněně nasloucháš. Slovní útok tě míjí a směřuje do prázdna, protože na něj nereaguješ.

·        Odvrátíš útok otázkami do prázdna tak, aby se protivník musel při své agresi spokojit vlastními odpověďmi.

·        Máš radost, když se protivník rozzuří.

·        Odvrátíš útok taktickým přitakáním a poznámkou: „Jistě, ale“, aniž, nadále projevíš sebemenší aktivitu.

·        Cíleně odvádíš protivníkovu pozornost od tématu jeho útoku.

·        Vyložíš své stanovisko jednoznačné, aby se protivník musel rozhodnout jak daleko chce vlastně zajít.

·        Přemrštěně dáš útočníkovi za pravdu, aby se cítil jako vítěz a neměl už žádný důvod k dalšímu útoku.

 

V manipulační hře jsou útok a obrana součástí velké Jednoty:

Pokud jsi silný a víš, co chceš, je i tvá obrana silná.

Jsi-li rozhodnut chránit svou svobodu a štěstí, v tomto zápase nezaváhej.

Oceníš-li správně sám sebe i útočníka, víš, jestli můžeš útok odvrátit, nebo máš-li raději uprchnout.

 

 

Klam

1. V manipulační hře života je každý tvým protivníkem, i ty sám. Můžeš klamat protivníka, nikoli však sám sebe.
2. Hraješ tuto hru proti svým vlastním slabinám a také proti všem, kteří je chtějí využit v tvůj neprospěch.
3. Kdo zná tvoje slabiny, využije je k získání výhody, Jsi-li slabý, nedávej to najevo, dokud nebudeš silný. Jsi-li silný, předstírej slabost. Je lépe, když tě protivník podcení, než abys sám sebe přecenil.
4. Pět pravidel klamání zní:

·        Víš všechnu o svém protivníkovi, protivník však o tobě ví jenom to. co mu sám ze své vůle sdělíš.

·        Usměješ se, když nechceš, aby tě viděl plakat

·        Nalevo ztropíš rámus, vpravo zaútočíš.

·        Mluvíš o maličkostech, abys odvrátil pozornost od velkých věci.

·        Když se chceš od protivníka něco dovědět, sdělíš mu nejprve to, co chce slyšet.

5. V manipulační hře jsi sám a důvěřuješ jen sobě. Tak tě nemůže žádný protivník klamat. Dnešní přítel se může zítra stát tvým nepřítelem.
6. K oklamání protivníka v manipulační hře jsou důležitě dva předpoklady:

·        znát sebe sám a vědět, co chceš;

·        znát protivníka a zjistit, co chce,

7. Toto je dalších osm pravidel klamání:

·        Nemluv o sobě, ale poskytni protivníkovi prostor k tomu. aby mluvil o svých zážitcích a zkušenostech.

·        Projev své city. ale jen tehdy, když ti to více prospěje než uškodí.

·        Jestliže něco bezpečně víš, polož protivníkovi přesto ještě jednu otázku. Je lépe, když tě protivník poučuje, než abys ty poučoval protivníka.

·        Angažuj se jen tehdy, je-li to pro tebe výhodné. Rozhodne neuškodí, když si rozhodnutí ověříš ještě jednou.

·        Nechej si dostatek času, když na tebe druzí naléhají.

·        Nic neslibuj, aby tě pak nikdo nemohl vzít za slovo.

·        Neprozrazuj žádné tajemství, aby tě nikdo nemohl vydírat.

·        K tomu, aby tě nikdo nemohl prohlédnout, učiň něco neočekávaného, když to protivník nejméně očekává.

8. Protože nikomu nemusíš skládat žádné účty, nemusíš nikomu vysvětlovat, proč jsi udělal to či ono.
9. Protože máš svou vlastní pravdu, není nic, co prohlásíš v souladu se sebou samým, možně označit jako lež. Pro tebe neexistuje žádná lež,
   a proto také neznáš žádný pocit viny. 
10. Klamat můžeš jen tehdy, jsi-li svobodný a silný. Jsi silný, protože sám v sobě nosíš své útočiště. Jsi oproštěn od strachu a zábran, nenávisti a lásky, hrdosti a ješitnosti a jsi také kdykoli připraven se vzdát všeho, co tě činí závislou na jiných lidech.
11. Když něco slíbíš, nemusíš to dodržet, jestliže ti to přinese více nevýhod než výhod.
12. Když něco prohlásíš, nemusí to být pravda, která se od tebe očekává. Máš svou vlastní pravdu a jsi odpovědný jen sám sobě.
13. Když tě tvůj protivník oklame, pouč se z toho. Když ty oklameš protivníka, nebudeš triumfovat. Stačí, že to víš.
14. Nezapomeň, že klamání je pouze taktika v manipulační hře, nikoli řešení problému.

 

 

Řešení problémů

 

1. To, jak jsi v životě svobodný a šťastný, závisí na tom, jak dobře se ti daří řešit problémy, které stojí v cestě tvému štěstí a svobodě,
2. K tomu, abys mohl problém řešit, musíš ho poznat. Existuji tří stupně poznávání problému:

·        poznáš jeho důsledek,

·        rozeznáš souvislost v níž se vyskytuje;

·        rozpoznáš příčinu.

3. Existuji dvě možnosti, jak se postavit k problému:

·        Poznáš důsledek a najdeš prostředek, který ti umožní na problém zapomenout, aniž bys ho musela vyřešit. Tím se problému pochopitelně nezbavíš.

·        Objevíš důsledek, souvislost a příčinu a nahradíš je lepší alternativou.

4. K tomu, abys vyřešil problém, jehož příčinu jsi poznal, použiješ tři schopnosti:

·        zkušenosti, k nimž jsi dospěl ty nebo ostatní lidé;

·        vlastni intuici;

·        svou kreativitu a fantazii.

5. Neexistuje žádný problém, který bys nerozpoznal. budeš-li vytrvale hledat a klást správné otázky.
6. Nejdůležitější  dotaz, vedoucí ke zjištění příčiny problému, zní: „Proč?"
7. Nedokážeš vyřešit žádný problém, když si řekneš: „To nedokážu." Připustíš-li si: „To nedokážu," pochybuješ o sobě silněji, než si věříš, a proto musíš nejprve posílit víru v sebe.
8. Nenajdeš-li okamžitě řešení problému, nelituj času a hledej další souvislosti. Pomoci souvislosti dospěješ k příčině,
9. Každý problém má své řešení, jestliže ve správný čas vykonáš správnou věc a projevíš dostatečnou trpělivost čekat tak dlouho, až ten správný čas nastane.
10. Když potlačíš problém, místo abys jej vyřešil, odneseš to nemocí. Každý problém, který jsi ve svém podvědomí potlačil, zmenšuje víru ve vlastní schopnosti a zvyšuje obavy. Strach nikdy nevyřeší žádný problém, jenom ho zvětší.
11. Čím častěji potlačuješ problémy, tím více úsilí a energie je zapotřebí, abys je utajil před ostatními lidmi.
12. Každý potlačený problém zvyšuje agresivitu vůči sobě samému, jíž se sám trestáš za svou neschopnost. Nic se na tom nezmění, ani když tuto agresivitu namíříš proti jiným lidem. Každá agresivita vůči ostatním je pouhou projekci agresivity vůči vlastnímu nitru.
13. Techniku řešení problému nejlépe využiješ tím, že se k problému postavíš čelem, místo abys před ním prchal.

 

První krok jakékoli svépomoci bude vždy spočívat v tom, že si uvědomíte, jaké možnosti a schopnosti příroda poskytla každému z nás. „Uspořádej malé věci svého života, velké budou následovat samy od sebe“ neznamená nic jiného než dospět k rozhodnutí vyjádřenému heslem: Pomoz si sám, jinak ti nikdo nepomůže. Totéž je vyjádřeno v Knize života: „Jsi odpovědný za sebe a všechno, co děláš. Nejsi odpovědný za nikoho jiného."